Hlavička Tereza Kmochová



 
 
 
 
 

Souhrn sezony 2009/2010

Souhrn sezony 2009/2010 

Po skvělém srpnovém tréninkovém kempu v Austrálii a následovaly závody série Australia-New Zealand Cup, kde jsem nakonec obsadila 3. místo v poháru a 2. místo v obřákové části.

Poté jsem se musela na chvíli ponořit do studia maturitního ročníku… No, nebyla to procházka růžovou zahradou. V listopadu jsem se opět postavila na lyže, tentokrát ve Švédsku a připravovala se na svěťák v Aspenu. První závody sezony jsem načala dobře, po první kole jsem vedla, ale zákon schválnosti mě nenechal vyhrát – před mojí jízdou začalo hustě sněžit a nic jsem neviděla. To se stává.

V Aspenu to bylo docela drsné, organizátoři napustili kopec vodou a bylo to jako nakloněné kluziště. Nejelo se mi moc dobře! Bohužel jsem se nedostala do druhého kola. Aspoň to vynahradila Šárka Záhrobská svým krásným vítězstvím! Po svěťácích následovalo pár závodů série Nor-Am Cup, v Aspenu a v Lovelandu. V Lovelandu bylo nejchladněji v mých dosavadních závodních dnech – bylo -27°C, což bylo celkem znát v tenoučké závodní kombinéze…

Po návratu do Evropy bylo pár závodů, výsledky nebyly nijak převratné. Po Vánocích jsem mohla jet další svěťák v Lienz, ale tam se mi nezadařilo. Den po svěťáku jsem měla možnost trénovat slalom s Šárkou Záhrobskou , s Francouzkama a Norkama. Tento trénink pro mě hodně znamenal a myslím si, že mě to vyšvihlo nahoru. Pak přišly závody v Garmischi, ale první den jsem trochu zkazila první kolo a v druhém jsem startovala jako první a vypadla jsem. Další den jsem zlomila hůlku v ranním rozjíždění, tak jsem musela honem shánět nějakou další, se kterou jsem mohla jet. Bylo to trochu hektické, ale zvládli jsme to. Bohužel po první jízdě se mi udělal hematom pod kolenem a bolelo to, tak jsem druhé kolo nejela. Nevěděli jsme, jestli jsem si náhodou něco neudělala s kolenem. Naštěstí mi nic nebylo, ale musela jsem mít nevynucené volno na 2-3 týdny.

Pak jsem se postupně vrátila do tréninků a připravovala se na MS juniorů v Megéve a Chamonix -Francie. Chtěla jsem tam udělat nějaký hezký výsledek, ale příliš jsem chtěla a vůbec se mi nedařilo. Můj nejlepší výsledek byl ve slalomu, kde jsem dojela 37., ale bylo to zklamání po 23. místě z posledního MS juniorů v Garmischi. Startovala jsem ve všech disciplínách a celkově v součtu všech disciplín jsem skončila 23. No nic, jdeme dál!

Pak následovalo menší turné po různých závodech v Německu, Rakousku a Slovinsku, kde jsem si snažila vyjet body. Povedlo se mi to v obřáku, kde jsem si upevnila body na hodnotě 30 a něco. Párkrát jsem startovala i v Evropském poháru, ale konkurence je obrovská.

Ve Slovinsku jsem si vyjela i hezká umístění – 2. a 3. místo a na Slovensku v Jasné jsem byla 2. ve Velké ceně Demanovských jeskyní.

Přišlo Mistrovství ČR, kde jsem chtěla ukázat své ambice a umístit ne co nejlépe. V Super-G jsem byla „bramborová“ a v následující superkombinace jsem udělala chybu ve slalomu, ale stejně jsem pak byla 3. v českém mistrovství. Ve slalomu a obřáku jsem úplně vyhořela…

Už jsem taky měla lyžování až po krk a potřebovala jsem se soustředit na školu, maturita se kvapem blížila. Ještě jsme jeli na další pokusné závody do Lichtenštejnska, kde je krásně! Můj výsledek tak krásný nebyl… Nevadí!
Pak už jsem opravdu musela do školy na maturitní písemky, které dopadly dobře a z češtiny dokonce výborně! Následovalo další intenzivní studium, kde jsem doháněla zameškanou látku ze zimy a současně se začínala pomalu učit na maturitu, ale svaťák to jistil… Odmaturovala jsem za 7. Pohoda!

Následovaly 2 týdny dovolené v Chorvatsku na jachtě, kde nám ovšem první týden pršelo a byla zima. Aspoň druhý týden bylo krásně a skvěle jsem si odpočinula! Po návratu jsem šla na přijímací zkoušky na Karlovu univerzitu a dostala jsem se. Začínala jsem pomalu trénovat a připravovat se na další sezonu, na konci června jsem jela na ledovec do Francie do Les Deux Alpes a trénovala tam na 8 dní. Byla to dřina, bez jakékoliv pořádné fyzičky a síly a ve výšce 3600 m.n.m. Trénink byl skvělý a pokračovala jsem v tréninku fyzičky a připravovala se na odlet do Austrálie opět do zimy. Mezitím jsem si užívala pár letních dní doma, po několika letech!

Přišel den odletu do zimy, a znovu mi začal zimní kolotoč tréninků. Jela jsem pár závodů v Austrálii, ale zvykala jsem si na nové lyže a téměř bez tréninku, takže jsem od sebe nic nečekala. Přišel čas se přesunout na Nový Zéland, kde jsem měla naplánovaný tréninkový kemp s mým francouzským týmem. Bylo to skvělé, i v závodních dnech jsme trénovali. Ráno pár tréninkových jízd, pak prohlídka a závod a zase zpět do tréninku. Opravdu jsme se nenudili ani na chvilku! Do toho ještě bylo zemětřesení na Zélandě, ale já osobně jsem nic necítila, a to ani otřesy o síle 7 stupňů (které byly ale v noci a to jsem spala…).

Po návratu domů jsem nastoupila na studium na vysoké škole a pokračovala s tréninkem fyzičky, který byl docela tvrdý a namáhavý… V říjnu jsem jela na týden na rakouský ledovec na Pitztal, kde nám napadlo spoustu sněhu, takže jsme jezdili na měkkém sněhu, ale bylo to přesto fajn. Další tréninkový kemp byl v polárním Švédsku. První dva dny začaly výborně, jezdili jsme vedle švédských holek ze svěťáku a byla to dobrá zkušenost!

Třetí den mě začala bolet noha v botě a netušila jsem, co to může být, ale pokračovala jsem v lyžování s domněnkou, že to přejde a bude to dobré. Omyl. Bylo to jen horší a horší, že už jsem nakonec musela přestat a vydržet dalších pár dní ve Švédsku a čekat na letadlo domů. Byla jsem tam na rentgenu, ale tam nic nebylo a řekli mi, že to je nejspíše zánět šlachy. V Praze na sonografii mi řekli, že mi tam praskla cévka a udělal se mi tam hematom. Léčila jsem to doma, a těšila se na lyže. Poprvé jsem lyžovala doma v Harrachově a první den byl dobrý, ale druhý den už to tam zase bylo. Rozhodli jsme se, že pojedeme do Francie pro nové boty a jeli jsme. Nové boty jsem zkusila v Rakousku, první dva dny byly dobré – ten druhý den jsme jezdili úžasný freeride v metr hlubokém prašanu! Další den jsem šla do slalomu – a hle, bolest je zpět. Proto jsme jeli do Innsbrucku na magnetickou rezonanci a tam mi řekli, že to je zánět okostice, tak to momentálně léčím a do závodů se snad vrátím v lednu.

 


Tereza Kmochová patička webu